Buřty na ohni, psi na výpravě.
Autor: Pája <sycfini(at)seznam.cz>, Téma: Kronika, Vydáno dne: 26. 03. 2015
| AKCIČKA: | KDE: | Babka | KDY: | 7.3.2015 |
|---|
Co jsme prováděli:
Pojedeme na výlet? Tak jo :)
Ale proč má paňule na batohu připnutou tu divnou věc, co smrdí tím, že mi ji šupne na čumák? Čuchám zradu!
Zatím to vypadá slibně, čekáme na nějaký ulici, prý před Smíchovským nádražím, ze kterého nám pojede vlak. Super. Nooo, co je to vlastně vlak? No nic, slíbila výlet, bude výlet. Vlak vem čert. Sluníčko svítí, je teplo. Paňule říká, vydrž, už jdou. No jo, vydrž, vydrž, to se jí to řekne, ale já chci běhat a hned! Ale moment - co se to valí? Nějaký špuntíci a nějaký větší špunti a nějakej čtyřnohej… Juchu, to je moje smečka!!!
Aha, takže vlak je to, do čeho musím mít na čuně košík (nemám ráda košík), ale nejsem v tom sama Fred (paňule od Freda, Domča) ho má taky, tak v tom aspoň nebudu sama.
Výlet začíná
Vystupujeme na zastávce Řevnice, Syčáci se tváří spokojeně a mažou z nádraží směr hřiště. Já a Fred jsme teda mírně naprdnutí - copak slovo výlet je od slova budu na vodítku? No neni, to dá rozum…
A další zrada, všichni Syčáci zapadli na hřiště. Oplocené hřiště! A my, čtyřnozí, tam nesmíme? Jako to je nefér! Takže s Fredem závistivě koukáme, jak se prohání na prolejzačkách, vozí se na takovém čemsi, na co si sednou, odrazí se a ono je to odveze na druhou stranu, a strašně se u toho smějou a vypadají nadšeně. Jak dlouho jim to může vydržet? Už jsou tam patnáct minut, dávám jim ještě deset, pak se jde do lesa, běhat, čuchat a vůbec.
Pokračujeme v krasojízdě
Hurá! Sice si hráli přes půl hodinu, ale odpustíme jim to, vyrážíme. Lesní cestou, Syčáci si povídají, smějí se. Najednou se ozve PĚT! A do Syčáků jak když střelí, rozprchnou se na všechny strany. Jako co to je? A za kým mám asi tak běžet? Než se rozkoukám, nevidím ani jednoho! Co to má být? Tak klid, pořádně se rozhlídnout a už něco merčím… Barča za stromem, Káťa hned u ní, TomTol strašně daleko. Domču najde Fred, to je v pohodě. Než najdu ostatní, už Štěpán volá: „Koho nevidím, má bod”. A Syčáci vylézají jeden po druhým ze svých úkrytů a ženou se pro kartičky. Jdu taky, když se tak ženou, tak je to určitě něco strašně dobrýho.
A už tam budem?
Jak jako už? Vždyť jsme ještě ani nevyšli! Aha, už tomu rozumím. Dorazili jsme do cíle. Jdeme shánět dřevo na oheň a upéct buřty, doufám, že se najde nějakej nešika, kterýmu to spadne do ohně, když ne buřt, tak aspoň chleba. Co by to bylo za výlet, bez kořisti, že jo…
Je to smutný, ale jsou to šikulové.
Ani buřt, ani chleba. Pecháček. Ani smutný oči nepomohly, hlavně, že oni se olizovali až za ušima a ještě k tomu měli hořčici. Domča ne, ta se olizovala až za krabičkou a Fred se olizoval až za lžící, co se mu dala umýt. A já jako nic. To jsem špatná myčka, nebo co? Nespravedlivej svět!
Tak ještě na vyhlídku a dom.
Jakmile si našlápli pupky, začali se Syčáci hemžit, tak jsme šli na vyhlídku, udělat skupinové foto a pokoukat po krásách kolem. Jako jo, bylo to fakt parádní. Hlavně Kačka, to je horolezec, všude musí vyšplhat, chtěla jsem za ní, ale potvora je moc šikovná a ani moje čtyři nohy nedokázaly vylézt tam, co Kačka. No nic, třeba mě to do příště naučí.
Cestou na vlak se křičela zase různá čísla, Syčáci se schovávali, a pak zase nacházeli. Na nádraží, jakože v Řevnicích, odevzdali kartičky (prý body do oddílového bodování) a už tu byl vlak (zase košík, achjo) a jelo se dom. Upřímně z vlaku vám toho moc nepovím, přitulila jsem se k Fredovi a prospala jsem celou cestu.
Tak příště zas a chci vás vidět víc!
Musím říct, že paňule nelhala, výlet to byl parádní! Spousta srandy, spousta běhání, les a ještě ty voňavý buřty. Jo, takhle by to šlo.
Tak pic a zas příště. Vaše čtyřnohá Agi
PS: kdo mi bude říkat Aisho, tomu sežeru svačinu!
Kdo tam všechno byl:
Pod pečlivým dohledem:
