Záchrana strašidýlek

Když jsme se všichni sešli, odebrali jsme se na Smícháč, a počkali půl hodinky na osobák na Beroun.

V Berouně jsme přibrali ještě Kubu, a mohli nastoupit do vlaku na Zbečno, kdyby se pomalu ale jistě 

nestávalo mojí a Mírovou tradicí, že když doprovázíme vlakem děti my, tak se něco pokazí. 

Bylo to sice lepší, než cesta z podzimek ale půl hodina v Berouně kvůli rozbité lokomotivě taky nic moc.

 

Když jsme bezpečně dorazili do Zbečenské základní, ubytovali se a dali si naši oblíbenou vepřovku 

s cibulí, bylo na řadě rozdělení. Rozdělili jsme se podle příborů. Jelikož jsme zachraňovali strašidla

tak jsme si ještě před spaním pustili jeden fil o nich a šli spát.

 

Ráno po cereální snídani jsme šli vyzkoušet mástní tělocvičnu,a poté také nové dětské hřiště, moc se nám

tam líbilo,obzvlášť na kolotoči. Po návratu na nás čekalo výborné kuře na paprice. Když jsme si odpočali, 

vydali jsme se na nedalekou vyhlídku Pěnčinu, kde jsme si dali pár kontrolních otázek a vyrazili zpět. 

Vzali jsme to přes Sýkořici, tam jsme objevili kus sněhu a také hřiště které se samozřejmě muselo otestovat.

Po čtvrt hodince jsme se zase vydali na cestu. Když jsme ve škole rozmrzli, byl na řadě basket v tělocvičně.

Pak už jen večerě osobák, druhá část filmu a spát.

 

Když jsme se vzbudili čekala na nás kombinovaná snídaně, po ní jsme vyrazili na hřiště.

Když se nám dotočily hlavičky, odešli jsme do školy a už byl čas na vyhlášení naší záchrany strašidýlek,

ty nám schovaly odměny na místním statkua my jsme z nich byli nadšeni. K obědu byla rajská polévka a rizoto.

Po kompletním dobalení jsme vyrazili na cestu, tentokráte jsme naštěstí dojeli bez sebemenších problémů

dojeli šťastně do Prahy za svými milovanými rodiči.

 

Lukáš